Vymezení drobných oprav (které hradí nájemník) je uvedeno v Nařízení vlády č. 308/2015 Sb., přičemž je zde roční limit nákladů na opravy (které hradí nájemník) ve výši 100 Kč/m2 podlahové plochy bytu.

Rozsah oprav je dán  vládním nařízením k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V § 1 - nařízení  se vymezuje pojem „běžná údržba bytu“ a „drobné opravy související s užíváním bytu“ jako činností, které provádí a hradí nájemce bytu. Běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu.  Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených vodovodních odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění předmětů  a např.  kontrola funkčnosti (např. termostatických hlavic s elektronickým řízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým řízením). Za drobné opravy se považují opravy bytu a jeho vnitřního vybavení,  ve vlastnictví pronajímatele. Podle výše nákladů se za drobné opravy považují další opravy bytu a jeho vybavení a výměny jednotlivých předmětů nebo jejich součástí. Roční limit nákladů je dán součtem nákladů za drobné opravy a nesmí přesáhnout částku 100 Kč/m2 podlahové plochy bytu za kalendářní rok. Podlahovou plochou bytu se pro účely tohoto nařízení rozumí součet podlahových ploch bytu a všech prostor, které jsou s bytem užívány, a to i mimo byt, pokud jsou užívány výhradně nájemcem bytu. Např.  podlahová plocha sklepů,  podlahová plocha balkonů, lodžií a teras se započítává pouze jednou polovinou.

Tato problematika je poměrně obsáhlá - je definováno v občanském zákoníku v § 2257, že pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání a nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.  Od počátku r. 2016 je v platnosti nařízení vlády č. 308/2015 Sb., které tyto pojmy definuje přesně. Běžná údržba je definována jako udržování a čištění bytu včetně všech zařízení a vybavení bytu, které se obvykle provádí při delším užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování, čištění podlah, uddržování zařízení bytu ve funkčním stavu, dále přesně definuje paragraf 2 tohoto nařízení.  Drobné opravy jsou vymezeny jak věcně, tak výší nákladů. Jednorázový limit na jednu opravu je 1000,- Kč. Roční limit se odvíjí od celkové výměry podlahové plochy, tj. 100,- Kč na 1 m2.  Nařízení vlády ani jiný právní předpis však neřeší veškeré vybavení bytu, například neřeší jak je to s pračkou či lednicí. Záleží tedy, na čem se nájemce s pronajímatelem dohodnou. Nejlepším řešením je napsat přímo do nájemní smlouvy, nebo do předávacího protokolu co nejpodrobněji, jaké konkrétní vybavení dává pronajímatel nájemci do nájmu a za jakých podmínek, tedy kdo má zajistit jejich případnou opravu či výměnu. Nelze se však dohodnout tak, že by nájemce musel zaplatit ty opravy, údržbu, revizi nebo výměnu, které musí podle nařízení vlády hradit pronajímatel.“

Za nájemníkem jde běžná údržba a drobné opravy bytu, za majitelem vše ostatní, pokud se tedy obě strany nedohdou jinak v nájemní smlouvě.