Rozhodnutí nejvyššího správního soudu mění přístup Finanční správy k platbě za daň z nabytí nemovitosti

Prodávající nemovitostí a současně plátci DPH, kteří v období od 1. ledna 2014 do 31. října 2016 zaplatili daň z nabytí nemovitých věcí ze smluvní ceny včetně DPH, nyní mohou podat dodatečné daňové přiznání a požádat o vrácení části daně z nabytí nemovitých věcí. Umožňuje to opakované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jehož rozsudek se nyní rozhodla respektovat také Finanční správa ČR.

Na začátku září 2017 vydala Finanční správa tiskovou zprávu, která informuje, že Finanční správa bude ve správní praxi respektovat rozsudky Nejvyššího správního soudu a v případě, kdy je poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí převodce a cena sjednaná byla uhrazena včetně DPH, bude pro účely stanovení základu daně vycházet z předpokladu, že její součástí DPH není. Nejvyšší správní soud totiž již podruhé dospěl k závěru, že pokud je poplatníkem převodce, nelze do základu daně z nabytí nemovitých věcí DPH zahrnout.

Až doposud Finanční správa vyměřovala daň ve výši 4 % z celkové kupní ceny, celkové placené, nebo i jen sjednané částky, tzv. úplaty, a to včetně DPH. Nejvyšší správní soud však tento postup považuje za chybný, protože je potřeba pojmy úplata a sjednaná cena vykládat jako částku bez DPH. Na základě tohoto rozsudku by bylo možné, pokud neuplynula tříletá lhůta od vyměření daně, podat dodatečné přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí na nižší daň a požádat o vrácení odpovídající části daně.

Nově tak bude Finanční správa při stanovení ceny sjednané pro účely stanovení základu daně akceptovat cenu sjednanou bez DPH. Rozhodnutí platí pro období od 1. ledna 2014 do 31. října 2016, kdy byl poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí převodce.

Nejvyšší správní soud v odůvodnění zmíněných rozsudků konstatuje, že v posuzovaném případě připadají v úvahu dva výklady dotčených ustanovení zákonného opatření, a proto se v zájmu zachování ochrany ústavních principů právní jistoty a předvídatelnosti právní regulace přiklonil k výkladu, který je ve prospěch soukromé osoby, tj. poplatníka. Z tohoto důvodu mají shora uvedené rozsudky temporální účinky, tzn. že jsou orientovány výlučně do budoucna. Uvedený postup tak bude Finanční správa aplikovat pouze na případy, kdy nebylo dosud ukončeno daňové řízení, tj. nebyla správcem daně dosud vyměřena daň, případně probíhá odvolací řízení. V již ukončených řízeních mohou poplatníci podat dodatečné daňové přiznání, a to nejpozději tři roky ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání daňového přiznání (pokud nebyla prodloužena).